Pokousání sklípkanem Poecilotheria pederseni
Věk: 17letVáha: 94kg
Výška: 185cm
Dne 31.1.2007 jsem v rychlosti potřeboval přendat z plastové přepravky do terária subadultního samce sklípkana Poecilotheria pederseni. Jelikož jsem neměl mnoho času, tak jsem nedbal na opatrnost a sklípkan mě ve stresu kousnul do horní části ukazováčku na pravé ruce. Pavouk se zakousl na cca 1 sekundu, pak se zase pustil a uskočil pryč. Bolest kousnutí bych přirovnal k píchnutí včelou nebo vosou, které určitě každý nejednou zažil. Jak pavouk uskočil a utíkal po pavoukárně pryč, tak jsem na bolest nedbal a pavouka odchytl zpět, ale hned po tom se začala opět hlásit o slovo bolest, kterou působil jed pronikající do mého těla. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na jeden článek, který jsem někdy před pěti lety četl, že když uštkne jedovaté zvíře člověka, ať si to hned polije postižené místo horkou vodou, tak jsem neváhal a udělal to... V tu chvíli jsem ještě netušil jakou blbost jsem udělal... Horká voda totiž rozproudila krev a začala roznášet jed do celého těla rychleji, tak teď hned rád poupravím chybu – jestli Vás někdy něco uštkne tak v ŽÁDNÉM případě nepolívejte postižené místo horkou vodou ale radši studenou nebo přiložte kus ledu.
Nyní bych rád popsal v časových intervalech jak jed postupoval a co přestávalo fungovat –
15.35hod – uštknutí sklípkanem
15.38hod – začíná ,,chromnout´´ brnět a natékat předloktí
15.43hod – jed je rozšířen po celé ruce, se kterou nemohu hýbat a přes rameno se šíří dále do těla
15.50hod – upaluju co to nejrychleji jde do nemocnice – po cestě táta konzultuje kousnutí s MVDr. Slávou Honsou.
15.55hod – po cestě do nemocnice začínám mít problém s dýcháním, dýchá se mi těžko
16.00hod – na kardiologii Fakultní nemocnice u Sv.Anny mě čeká tátův kamarád MUDr. Pavel Piler, který mi okamžitě píchnul kalciovou injekci a kortikoidy aby jed utlumil... Po těchto infuzích se mi velice ulevilo... Hned po té jsem dostal kapačku a strávil na ní pár hodin. Druhý den se zdálo, že vše už je ok, ale prý to ještě nebylo, protože bolest tlumila kortikoidová mast a silná antibiotika. Druhý den večer jsem začal dostávat křeče do lýtek. Táta to volal panu Pilerovi a ten říkal, že to je nejspíš zapříčiněné tím jedem. Křeče nadále přetrvávaly, ale nějak mě to neomezilo a jel jsem na Živou exotiku do Prahy. V sobotu jsem se vrátil zpět domů do Brna. Byl jsem děsně unavený, tak jsem šel spát, ale najednou mě probudila šílená křeč ve stehně, která trvala minimálně 5 minut a nešla povolit. To byla taková bolest, že mi až tekly slzy...
Toto samé se opakovalo až do úterý, kdy jsem šel k panu doktoru Pilerovi na odběry. Na odběry jsem šel na 9.00 ráno. Po odběrech mi pan doktor řekl, že se mu ty křeče nelíbí a že mě raději pošle na neurologii do dětské nemocnice aby se na to podívali.
Ve 14.00 jsem šel v doprovodu mého strejdy na vyšetření na neurologii. Hned mě tam přijala MUDr.Kučerová, kterou už MUDr. Piler o všem informoval. MUDr. Kučerová mi udělala základní vyšetření a vše vypadalo, že je v pořádku, ale nakonec řekla ať natáhnu nohy před sebe a trošku je nadzvednu, a v tu chvíli mě chytly obrovské křeče do stehen až jsem bolestí zařval na celou ordinaci. Bohužel to nebyly obyčejné křeče, kdy pouze ztuhne a ztvrdne sval, v tomto případě se i pořádně ten sval škubal... Paní doktorka zavolala specialistu na svalová onemocnění MUDr. Vondráčka a ten řekl, že to jsou jasné ,,fascikulace´´. Po vyšetření jsem dostal předepsané léky a paní doktorka mi řekla, že mi ráno zavolá a domluvíme se na další vyšetření, že to doktoři ráno proberou na radě.
Po lécích, které jsem dostal mě v noci už skoro křeče nechytaly, tak jsem byl rád, že jsem se po dlouhé době alespoň trošku vyspal.
Druhý den ráno mi zvonil telefon a volala MUDr. Kučerová ať si sbalím nějaké věci a přijdu do nemocnice, že budu hospitalizován. Tak jak řekla tak jsem udělal. V 10.00 jsem se hlásil v nemocnici a byl hospitalizován na neurologii. V nemocnici jsem strávil 3 dny a podstoupil jsem mnoho vyšetření, ale naštěstí všechny byly negativní, takže mi bylo řečeno, že jed nejspíš vyprchal a vše je nejspíš v pořádku...
Na závěr tohoto článku bych chtěl říci, že za kousnutí sklípkana jsem si mohl sám, protože jsem nedodržel bezpečnou vzdálenost a pavouka vystavil do stresu a on pod jeho vlivem zaútočil...
Na druhou stranu bych chtěl říct, ať si každý začínající i pokročilejší chovatel dopředu zváží jestli už má dostatek zkušeností pro chov těchto jedovatých zvířat, protože kousnutí opravdu není sranda. Ještě bych rád poradil aby se s pavoukama manipulovalo co nejopatrněji a vyvarovali se manipulace holýma rukama. Já vím, toto se lehko říká, já také do dne 31.1 nad tímto mával rukou, ale od té doby už s pavouky manipuluji minimálně a když je to pravdu potřeba tak už si na to beru dlouhé pinzety a plastové krabičky. Rád bych ještě upozornil, že mám 185cm a 94kg, toto mi taky pomohlo k rychlejšímu zotavení... Koukněte se na to co to udělalo se mnou s mojí hmotností a co by to mohlo udělat člověku třeba s o 20kg lehčímu nebo malému dítěti?
Podrobnější popis tohoto případu včetně lékařské zprávy bude otištěn v časopisech Tera fórum a Sklípkan.
Úplně na závěr bych rád poděkoval těmto lidem, kteří mi velice pomáhali:
Každopádně mému tátovi, dále Mudr.Pilerovi, MVDr. Honsovi, MUDr. Kučerové, MUDr. Vondráčkovi a celé neurologii dětské nemocnice v Brně...
Přeji mnoho chovatelských úspěchů a žádné kousnutí:o))!!!
Kuba Žárský