Zajímaví sklípkánci z čeledi Atypidae
Určitě jednou z nejrozšířenějších skupin sklípkanů tvoří zástupci prastaré formy mygaleomorphů z čeledi Atypidae. Biotaxonomicky nejblíže je pouze čeleď Antrodiaetidae jejichž výskyt je pozorován pouze na americkém kontinentě.
V rodě Atypus bylo popsáno celkem 18 druhů. Nejvíce druhů připadá na Asii, jeden druh Atypus snetsingeri (Sarno, 1973) U.S.A a teprve rel. nedávno objevený druh Atypus magnus (Namkung, 1986) v Rusku a Korei. Evropské druhy A.muralis, A.affinis, A.piceus jsou také jediní zástupci sklípkanů vyskytující se vzácně i na našem území
Sklípkánci, jak je česky půvabně nazýváme, jsou opravdu mezi soukmenovci jedni z nejmenších zástupců. V našich zeměpisných šířkách však náleží mezi největší pavouky a sklípkanek pontický (Atypus muralis) dokonce mezi největší pavouky Evropy.
Sklípkánci jsou charakteristickými zástupci stepní fauny,vyskytují se zvláště na prosluněných,jižně orientovaných stráních často krasového nebo nebo vulkanického původu
Sklípkánci se odlišují od ostatních sklípkanů především délkou chelicer a podstatně vyvinutými čelistními výběžky (tzv.gnatokoxy) na bázi makadel,připomínající spíše vyvinutější pavouky (Araneomorphae).
Charakteristickým znakem pro čeleď Atypidae (u jiných čeledí není doposud pozorován) je pozoruhodné podzemní doupě a následně upravené pro lov kořisti.I bystré a zkušené oko pozorovatele lehce přehlédne jejich důmyslné úkryty v zemi, které jsou zamaskovány tak, že splývají s okolní přírodou.
Sklípkanci jsou pavoukovci s noční aktivitou.Celý život se odehrává v rource podobné punčoše. Podle ní můžeme také poznat stáří a velikost pavouka. Dle jakosti a složení zeminy mohou rourky dosahovat i 20 cm do hloubky. Část punčošky vyčnívá nad terénem jako lapací past na kořist. Sklípkan loví tak, že číhá uvnitř rourky, až si punčochu sedne nebo přiletí hmyz. Následně přes pavučinu prokousne své dlouhé dopředu zahnuté chelicery a vstříkne do kořisti trávící enzymy, které kořist ochromí a začnou tak rozkládací proces mimotělního trávení. Hodovat může i několik hodin až den. Po vydatném úlovku vydrží hladovět i několik týdnů
Sklípkánci patří mezi pavouky s několikaletým vývojem. Samičky mohou žít i více jak 8 let. Samečci dospívají kolem 3-4 roku, kdy začátkem jara opouštějí své nory a vydávají se hledat punčochy samic. Mláďata se líhnou ještě téhož roku a přečkávají v bezpečí matčiny rourky, kde jsou ještě přikrmována částí natrávené kořisti. Počet mláďat záleží na stáří a velikosti samice, zpravidla je to však mezi 30-80 mláďat ve velikosti 1mm.. Následujícím jarem, ve 2-3 svleku (ekdyse) opouštějí rodné hnízdo, vylézají na konce stébel a okolních rostlin, kde se nechají unášet větrem do okolí.
